Foto

Informace o haldě

Odval Ema v rámci širšího okolí představuje největší kuželový odval v městské zástavbě Ostravy a současně tvoří výraznou dominantu města. Jedná se o starý komplex odvalu dnes již uzavřených dolů Ema, Trojice a Petr Bezruč (Terezie). Odval je zařazen mezi kulturní památky. Odval Ema se nachází v katastrálním území Slezské Ostravy. Odval na SV a V sousedí s městskou zástavbou rodinnými domky (ulice Na Najmanské, Vozačská, Miloše Svobody a Obvodní) na S a SZ s areálem bývalého Dolu Petr Bezruč a na JZ s plochou údolí Trojice s bývalou koksovnou Trojice. Rozloha areálu je cca 22 ha. Původní terén je svažitý k JZ, vyrovnaný mocnými vrstvami navážek, jež tvoří těleso odvalu.

Přírodní poměry

Z hlediska regionálního geomorfologického začlenění terénu (T. Czudek, 1973) řadíme širší území lokality do vnější části západních Karpat, náležící k ostravské glacigenní pánvi v soustavě vněkarpatských sníženin. Morfologie terénu odvalu je dotvarována a přizpůsobena původnímu tvaru Trojického údolí. Stávající stav a vzhled povrchu zájmové lokality je výsledkem terénních úprav v ose tohoto údolí. Trojické údolí představuje cca 1200 m dlouhou depresi, jejíž osou protéká potok Burňa, ústící cca 600 m od západní hranice zájmové lokality do Ostravice (pod ulicí Bohumínská). Osa údolí je orientována zhruba od severovýchodu k jihozápadu, nadmořské výšky se v oblasti studované lokality pohybují od cca 234 m n. m. v místech pod patou odvalu do cca 323 m n. m. na nejvyšším vrcholu odvalu. Původní dno údolí, a tedy i koryto potoka Burňa, je situováno pod úrovní povrchu odvalu a je zatrubněno. Závěr Trojického údolí a pramen potoka Burňa se nachází cca 200 m pod jihozápadním úpatím systému dvou hald, z nichž halda Ema (odvalová struktura bývalého Dolu Trojice) tvoří význačnou krajinnou dominantu. Zatrubnění potoka Burňa probíhá areálem bývalé koksovny Trojice a končí v severozápadním výběžku areálu koksovny Trojice. Potok zde pod opěrnou zdí nad ulicí Těšínská ústí na povrch a tvoří rozsáhlou mokřinu. Potok je dále sveden pod úroveň ulice a opět zatrubněn. Geologická stavba území zájmové lokality a jejího nejbližšího okolí je poměrně složitá a v horizontálním směru vykazuje dosti velkou proměnlivost. Lze ji charakterizovat následovně: Geologicky nejstarší jednotkou zájmového území jsou horniny uhlonosného karbonu. Tyto horniny jsou na celém území uloženy velmi mělce pod povrchem. Na většině území se vyskytují v podobě zvětralého eluvia, jižní a jihovýchodní svahy Trojického údolí jsou budovány převážně rostlými skalními výchozy karbonu (tzv. karbonské okno - geologická situace, kdy schází stratigrafický mezičlánek mezi karbonským podložím a svrchní krycí vrstvou hlín, a paleozoické horniny zde vycházejí přímo na povrch). Na těchto horninách je (mimo oblast karbonského okna) uložen třetihorní pokryvný útvar - monotónní komplex šedozelených vápnitých jílů, tzv. ostravských šlírů miocénního stáří. Výskyt této miocénní pelitické facie však není kontinuální a jíly překrývají pouze severní partie lokality, resp. vystupují jako stavební člen severních údolních svahů a závěru údolí. Kolem údolnice neogén chybí a byl zřejmě oderodován činností vodoteče. Kvarterní pokryvný útvar je zde zastoupen řadou stratigraficky, geneticky i litologicky odlišných sedimentů. Stratigrafický sled začíná sedimenty sálského zalednění, které je prakticky rozšířeno na celém hodnoceném území. Jedná se o střídající se písky a hlíny se značnou faciální proměnlivostí. Další vrstevní jednotkou jsou sprašové hlíny, zachované pouze na severním a severovýchodním okraji hodnocené lokality. V nižších partiích svahů jsou zpravidla nahrazeny deluviálními hlínami. Náplavové (splachové) hlíny tvoří pokryv mladších erozních rýh, ústících do Trojického údolí. Hlavním geologickým prvkem, modelujícím původní přirozený tvar údolí v místě zájmové lokality do nynější podoby, je mocná vrstva navážkových formací, dosahující místy mocnosti několika desítek metrů (centrální kužel odvalu).

Historie vzniku odvalu

Odval Ema tvoří komplex odvalů bývalých dolů Ema, Trojice a Petr Bezruč (Terezie), respektive historicky ještě starších důlních děl. Jedná se o jeden z nejstarších odvalů na Ostravsku, který byl v provozu od roku 1920. Odval je zařazen mezi kulturní památky. Morfologicky se jedná o svahový odval kombinovaný s odvalem kuželovým. Svah odvalu je vyvinut jen částečně, poněvadž k jeho sypání docházelo postupně, po dílčích terénních úpravách původního podloží. Původní konfigurace povrchu terénu je dnes již nezjistitelná. S ohledem na původně zejména ruční způsob dobývání kvalitních uhelných slojí nebylo kdysi procento ukládané hlušiny příliš velké. S postupnou mechanizací těžby objem deponovaného materiálu narůstal. Základní úprava vytěženého surového uhlí spočívala v první fázi ve třídění na roštu prům. 80 mm. Nadroštné přecházelo přes ruční přebírací pás a následně společně s podroštným (-80 mm) do lanovkového výtahu do úpravny koksovny Karolina. Vybraný kámen z přebíracího pásu byl uskladňován do zásobníku a pak vozy dopravován úzkorozchodnou drážkou k vozíkovému výtahu na odval Ema. Tento pak byl tankovým výklopníkem THV 15 deponován na odval. Odval Ema se nachází v hornicky dlouhodobě využívané oblasti. Existence stařin řady důlních děl v jeho podloží připouští možnost komunikace mezi nimi a odvalem. Mimo běžné karbonské horniny zde bylo uloženo i blíže nezjistitelné množství stavebního, komunálního a domovního odpadu. Těsně po válce byly v patě odvalu ukládány sutě z rozbombardovaných domů, podle svědectví pamětníků se na odval sypaly i dřevěné piliny a ukládaly se zde na výpěrky z úpraven o zrnitosti 0-200 mm, které místy činí cca 15 % objemu. Termické procesy, včetně otevřených požárů, zde probíhají již desítky let s různou intenzitou. Opakované pokusy o sanaci centrálního kužele nebyly účinné. Jako příklad z 60. let lze uvést provozní pokus sanace existujících termických procesů spojený s prevencí vzniku nových ložisek termické aktivity, který spočíval ve společném sypání haldoviny a elektrárenského popílku. Byla vytvořena technologická linka, kde docházelo k promíchávání obou materiálů a jejíž součástí byla i skládka popílku umístěná mimo korunu odvalu a ohrazená hrází z důlní hlušiny o výšce 2,5 – 3 m. Popílek při vysychání bylo nutno kropit, přičemž se zkoušely i lihové výpalky z Vratimovských papíren. Po promíchání se směs v důlních vozech dopravovala na odval, kde se vyklápěla. Uvedený provozní pokus se vyznačoval řadou nevýhod, například separací hornin při vysypávání, kdy větší a těžší kusy se sesouvaly na úpatí kužele a popílek se dostával pouze do 1 svahu. Vlivem srážkové činnosti byl následně splavován a docházelo k ujíždění svahu. Vzhledem k vlastnostem popílku podstatně klesala stabilita odvalu s jeho přibývajícím množstvím v tělese odvalu. Lokalitu Ema negativně ovlivnila i úzká spojitost s přilehlým odvalem dolu Trojice, na kterém došlo zřejmě vzhledem k vysokému obsahu spalitelných látek v hlušině k samovznícení a následnému požáru. Tento byl v roce 1977 asanován. Jako technologie byla zvolena metoda plošného rýhování povrchu haldy. Do vyhloubených rýh byla naplavována suspenze elektrárenského popílku a vody. Tím byla vytvořena těsnící bariéra proti přenesení požáru deponovaného materiálu na sousední odval Ema. Významné bylo i řešení záparu na severozápadním svahu odvalu, kde hrozilo nebezpečí možného rozšíření na starý odval v areálu Dolu P. Bezruč. Tento problém řešila v roce 1982 havarijní komise OKD. Byla navržena a realizována metoda sypání izolačních pásů na svah odvalu. Technologický postup sestával z pravidelného navážení elektrárenského popílku ve vrstvách následně překrývaných vrstvou úpravárenských výpěrků se zaručeným a kontrolovaným obsahem spalitelných látek (celkem do této lokality převezeno 50 tis. m3). Takto byl vytvořen izolační předěl mezi starým odvalem a odvalem Ema. Na tomto prostoru byly následně prováděny předem projektované rekultivační práce. Evidentní termické procesy v odvalu probíhají v současnosti na jz. části svahu centrálního kužele v pásu širokém 7-12 m (prostor bývalé lanovky). Zasažená část má plochu cca 2000 m2 a nacházejí se zde otevřené průduchy s výstupem horkých plynných zplodin hoření. Z hlediska rekultivací byla na komplexu odvalů dosud provedena rekultivace obvodového prstence, zploštění svahů a zalesnění do překryvu souvkovými hlínami i na temeni.

Technické parametry odvalu

Objem odvalu: celkový komplex cca 8 mil. m3 Rozloha: 32 ha Doba provozu: 1920 – 1995 Technologie dopravy: úzkorozchodná kolej, prstenec kolem Emy auta a tahače. Ema skipovým výtahem po svážné, lanovkou z Dolu Trojice Tvar: kuželový s nepravidelnou tabulovou plochou u paty kužele V současnosti jsou pozemky, na nichž se nachází odval Ema, v majetku RPG RE Land,s.r.o. (parc. č. 510/1, 510/2, 510/4 a 2413). Odval je ve správě státního podniku DIAMO.

Termická aktivita

V současné době jsou na odvalu viditelné projevy termických procesů v pásu širokém 7 – 12 m, těsně před vrcholem centrálního kužele na jeho jz. svahu. Nacházejí se zde otevřené praskliny v půdním pokryvu - průduchy s výstupem horkých plynů se silným aromatickým zápachem. V minulosti byla na odvalu zaregistrována termická aktivita cca od 60. let s přestávkami až do současnosti. Obsah spalitelných látek analyzovaný z odebraných vzorků (viz. prozkoumanost lokality) se pohybuje v rozmezí 6 - 22 %, což z hlediska možného vzniku a rozvoje endogenního požáru je množství dostatečné pro pokračování termických procesů. Atmoscreening provedený na odvalu indikoval obsahy CH4 v půdním vzduchu na úrovni spodní hranice citlivosti analyzačního přístroje. Koncentrace CO2 se v půdním vzduchu na lokalitě pohybuje v rozmezí 0,2 – 2,6 % a v místech otevřených průduchů až 9,7 % (viz. prozkoumanost lokality). Maximální koncentrace CO naměřená v sondách činila 95 ppm a maximální koncentrace CO naměřená v otevřeném průduchu činila 1306 ppm, což již lze považovat za koncentraci zdraví nebezpečnou. Výsledky realizovaného atmoscreeningu a termoscreeningu a projevy na půdním krytu svědčí o probíhajícím hoření ve velké části odvalu. Termická měření v jednotlivých sondách prokázala v hloubce 1 m teploty v rozmezí 17 – 21,8 0C s maximy v otevřených průduších (65,4 – 67,1 0C). Nepříliš výrazný, ale pozorovatelný mírný nárůst teplot v místech zvýšených obsahů CO v půdním vzduchu svědčí o probíhajících termických procesech v hlubších partiích odvalu na jz.svahu centrálního kužele. Další průzkumné práce, které probíhaly v rámci průzkumu a monitoringu termických procesů na odvalu Ema v létech 2007 až 2009, zahrnovaly opakované provedení termovizních snímků, sledování podpovrchových teplot v síti 10 x 10 m, sledování teplot v hloubce 3 m pod povrchem v síti termometrických sond a měření koncentrací plynů v termometrických sondách.